Starosta Hlinska Miroslav Krčil oznámil kandidaturu do Senátu. Los mu přisoudil volební číslo 3. Ve své prezentaci hovoří o tom, že tentokrát má 3 klíče. Náhoda? Jaké jsou jeho plány? Jaké další kroky chystá? Zeptali jsme se.
Rozhodl jste se kandidovat do Senátu. Proč?
Je to vlastně jednoduché a velmi podobné situaci, když jsem se před deseti lety rozhodl kandidovat do zastupitelstva našeho města. Taky jsem měl pocit, že Hlinsko nevyužívá svůj potenciál a taky jsem měl pocit, že ve svém rozvoji pokulhává. Před čtyřmi lety se mi podařilo navíc díky podpoře spoluobčanů uspět v krajských volbách a posílit vliv našeho regionu na úrovni kraje. Do senátu tedy kandiduji proto, že vnímám jako spousta dalších, že na centrální úrovni prostě není dostatečně slyšet náš hlas. Nejsou slyšet zástupci venkovských regionů, kteří by razantně hájili naše zájmy a skutečné potřeby nás občanů, kteří zde žijeme. Nechci, aby se dál prohluboval rozdíl mezi velkými sídly a venkovem. Dnes nás v Praze zastupují podle mne jen poslušné stranické loutky. Řeší se vesměs zástupné problémy, ale ty hlavní příčiny… tak před nimi, jako by centrální politici strkali hlavu do písku. A to chci pomoci změnit.
Jak to bude s vaší pozicí starosty?
Nikam neodcházím! Starostou zůstanu i nadále. To podtrhuji a na tom se nic nemění. Naopak, vnímám pozici senátora jako příležitost k posílení vlivu našeho města a našeho regionu i všech jeho obcí a měst na rozhodování o podstatných záležitostech. Jestliže chceme zajistit skutečný rozvoj regionu, potřebujeme dostat do obcí a měst více peněz. Proto podpořím aktivity, které povedou tímto směrem. No, a tím, že mne neřídí žádný stranický sekretariát, mohu jako starosta do senátu přenášet skutečné reálné pohledy na řešení problémů.
Jaké další priority, kromě zmíněných financí pro obce, tedy máte?
Zaprvé je to dostupné bydlení. Pro všechny, ale zejména pro mladou generaci, vnímám otázku jistoty bydlení jako zcela základní a zásadní pro fungování v životě. Jde o to, aby na slušné bydlení dosáhl každý, kdo pracuje. Mladí se nesmí bát zakládat rodiny kvůli nevyřešené otázce střechy nad hlavou.
Zadruhé, to bude snaha pomoci zajistit dostatek peněz na opravy silnic u nás v regionu, ať už místních nebo krajských.
Za další je to pak zajištění efektivního rozvoje občanské vybavenosti ve venkovských regionech a tím dostupnosti služeb. Vždyť my, kteří bydlíme mimo velká sídla, přece nejsme občany druhé kategorie!
A začtvrté je mým cílem i nadále podporovat poctivé české produkční zemědělce a potravináře, protože to co jíme, přímo souvisí s naším zdravím.
V rámci své kandidatury říkáte, že máte tentokrát klíče. Jak si to máme vyložit?
Opět na tom není nic složitého. Prvním klíčem je odvedená práce moje a celého týmu u nás ve městě i v regionu. Druhým klíčem je, že v tom nejsem sám a že mám podporu mnoha a mnoha desítek osobností, které mají zase důvěru spoluobčanů a našich sousedů. No a třetím klíčem je ponaučení z předchozí volby do senátu. Víte, kandiduji podruhé, protože cítím, že je to potřeba. Mimo jiné i kvůli našim dětem. Naučil jsem se za ty roky lépe prosazovat důležité myšlenky. Aby se o nich jen nemluvilo a byli jsme schopni je dotáhnout do konce. Z předchozí volby jsem se poučil a chci toho využít ve prospěch našeho regionu.
Chcete vstoupit do centrálních pater české politiky. Jak vůbec vnímáte současnou politickou scénu v České republice?
Myslím, že se z ní více a více vytrácí respekt k odlišným názorům. A to je podle mne špatně. Vždyť demokracie není jeden názor. Naopak. A pokud někdo chce potírat debatu tím, že se snaží druhého za jiný názor třeba zesměšnit, zostudit, pošpinit, naházet na něho kopec špíny – zkrátka dehonestovat jakýmkoliv způsobem, je to cesta do pekel. A s demokracií podle mne nemá nic společného ani snaha o to říkat lidem, co si má kdo myslet. A dokonce za tímto účelem vytvářet úřad. To už tady bylo. Osobně nepotřebuji, aby mi někdo říkal, co si mám myslet. Mám vlastní rozum, vlastní zkušenosti. A je přirozené, že občas člověk dělá chyby. No a tohle všechno se přenáší do společnosti. Lidé jsou pak často nervóznější, podráždění – určitě to vnímáte.
A zadruhé, vytrácí se také odbornost, narůstá odtržení od reality a do popředí se dere ideologie.
Má tedy vůbec cenu do takového prostředí vstupovat?
Má. Chtěl bych přispět k tomu, aby se právě tohle zlepšilo. Proč máme být na sebe stále naštvaní a podráždění? Víte, jen z pozice v našem městě a regionu se to nechá měnit velmi těžko. Ovšem senátor má ty možnosti mnohem větší.
